Podzimní výlety

Na podzimní prodloužený víkend nabízíme tyto výlety. Těšíme se na Vás.


26.10.2019 (sobota) - Lysá hora

Sraz 10:00 vlakové nádraží Vratimov (odjezd vlaku 10:06), autobus č 41 jede 9:21 od Kino Luna

Do Frýdku-Místku pojedeme z Vratimova vlakem a z FM autobusem na Krásnou. Z Krásné půjdeme na Lysou horu po žluté tur. značce. Dolů se budeme vracet na Ostravici a vlakem pojedeme zpět do Ostravy. Trasa má celkem asi 14 km.

Plán našeho výletu jsme tentokrát museli změnit při přestupu z vlaku do autobusu ve Frýdku Místku. Jednoho našeho člena, který měl malého psa, odmítl vzít sebou řidič autobusu. V tu chvíli jsem si na toto omezení vzpomněl z dřívější podobné situace, která se však tenkrát nestala nám. Autobusem jsme tedy neodjeli a jelikož bylo i docela pozdě, tak jsme cíl naší cesty přehodnotili na vrchol Ondřejník. Následujícím vlakem jsme tedy odjeli do Frýdlantu n. O. a po turistické značce jsme vyšli na Ondřejník. Jelikož bylo hezky, tak bylo na vrcholu docela plno. Po pauze na občerstvení jsme se vydali z Ondřejníku dál na Čeladnou. Musím říci, že celou cestu jsme míjeli holé stráně lesa, který byl vykácen z důvodu kůrovcové kalamity. Celý, kdysi zalesněný hřeben vypadá úplně jinak. Zůstalo zde jenom pár listnatých stromů, které vypadají na holé stráni dost opuštěně. Celou cestu nám svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo. Když jsme scházeli do Čeladné z kopce dolů, tak jsme se ještě zastavili v restauraci Opálená, která je na místní sjezdovce. Tam jsme si opět dali pauzu na malé jídlo a nějaké to občerstvení. Nakonec jsme odtud sešli dolů na nádraží v Čeladné a vlakem odjeli zpět do Ostravy. Nakonec nám vůbec nevadilo, že cíl naší cesty byl původně jiný. Hlavní bylo, že nám vyšlo krásné počasí, a jak často říkám: Není důležité kam jdeš, ale s kým jdeš.

27.10.2019 (neděle) - Kroměříž

Do Kroměříže pojedeme autem. Z Ostravy vyjedeme kolem 9:00. V Kroměříži nejdříve navštívíme zámek, a pak si projdeme zahrady a centrum města. Bližší info pro případné zájemce viz kontakt.

Cestou autem do Kroměříže jsme si udělali malou zastávku v Chropyni. Chtěli jsme si aspoň z venku prohlídnout místní zámek, který leží poblíž rybníka. Zámek není z venčí nijak pohledný a je vidět, že by již potřeboval opravu. Prošli jsme se tedy kolem zámku a došli k samotnému k rybníku, kde je směrem na rybník postavena vyhlídková věž. Na zámku byla sice cedule s otevírací dobou, avšak vypadalo to, že prohlídky fungují pouze po telefonické domluvě. Z Chropyně jsme pak pokračovali autem do Kroměříže, kde jsme nejprve našli parkoviště. Místo bylo jen malý kousek od centra, kam jsme se pěšky také vydali. Uličkou lemovanou obchody, jsme došli na hlavní náměstí a jelikož se blížil čas oběda, tak jsme se rozhodli zajít na jídlo do místní jídelny. Výběr byl docela pestrý a samotné jídlo také v celku dobré. Plus byla i relativně nízká cena. Po obědě jsme se vydali s plnými břichy směrem k zámku, který je jen kousek od samotného náměstí. V pokladně jsme si koupili lístek na prohlídku třech míst. Prvním místem byl samotný zámek, druhým věž z vyhlídkou a třetím byla Květná zahrada. Protože nám zbývala hodina do prohlídky zámku, tak jsme se vydali nejprve na věž s vyhlídkou. Po shlédnutí celého okolí města z vyhlídky naše děti vyrazili do Zrcadlového bludiště na náměstí. Na komentovanou prohlídku zámku jít nechtěli, tak jsme šli pouze dospělí. Po prohlídce jsme pak šli společně s dětmi nejprve na něco sladkého do cukrárny a pak jsme se již vydali uličkami města k poslednímu cíli a tím byla Květná zahrada. Cesta do zahrad vede napříč centrem města a musím říci, že uličky města jsou docela hezké. Je zde spousta opravených historických budov. Narazili jsme zde taky na rodný dům malíře Maxe Švabinského. Od samotné zahrady jsme toho v tuto roční dobu moc neočekávali. Zahrada byla již bez květů a tak jsme spíše mohli hodnotit její architektonickou podobu. Na mně zahrada moc nezapůsobila. Možná, že to opravdu chce naplánovat návštěvu, kdy tady všechno kvete. Z Kroměříže jsme se pak za stmívání vraceli zpět autem do Ostravy. I když to byl "jen" tzv. auto-výlet, tak jsme si ho krásně užili - hlavně díky hezkému a slunečnému počasí.

28.10.2019 (pondělí) - Solné doly Wieliczka (Velička) a Krakov PL

Autem vyjedeme mezi 8:00 - 9:00 z Ostravy po dálnici směr Bohumín - Katovice (placený úsek) - Krakov - Velička. Velička je asi 190 km od Ostravy. Po prohlídce solného dolu pak můžeme navštívit na pár hodin ještě samotný Krakov, který je hned vedle Veličky. Okolí a nádvoří královského hradu Wawel + hlavní náměstí, jde projít za 2 hodiny. Vstupenky do solného dolu je lepší zarezervovat na internetu - zde. Bližší info pro případné zájemce viz kontakt.

Do polské Veličky jsme vyrazili z Ostravy kolem 9:30 a do cíle jsme dorazili kolem 10:45. Po cestě, která vede z Ostravy pořád po dálnici jsou dvě místa, která jsou zpoplatněna stejnou částkou 10 zlotých. Auto jsme ve Veličce zaparkovali na hlavním parkovišti, které je taktéž placené (6 zl za hodinu). I když bylo v Polsku normální pracovní pondělí, tak před vstupem do dolu postávalo celkem hodně návštěvníků. Šli jsme si tedy hned koupit lístek (176 zl rodinná vstupenka 2 + 2) na prohlídku v polském jazyku. Lístek nekupujete na konkrétní čas prohlídky, ale postavíte se do fronty (dle jazyka výkladu) a čekáte až na vás dojde řada. Myslím že jsme čekali tak asi 30 minut než se nás ujal průvodce. Samotný výklad je přes malé radiové přijímače, které si dáte na krk a jedním sluchátkem v uchu posloucháte výklad. My dospělí jsme celkem výkladu rozuměli, ale horší to už měly samotné děti. Těm jsme tedy některé informace tlumočili sami. Dolů (cca 130 m pod zemí) se schází po dřevěných schodech a cesta trvala tak asi 10-15 minut. Museli jsme se na schodištích zastavovat, když jsme docházeli jinou skupinku jdoucí před námi. Teplota je tady v podzemí příjemná okolo 17 C°. Trasa vede poměrně širokými a vysokými chodbami se zastávkami v tzv. sálech, které jsou opravdu velké. Jsou zde vidět všude makety strojů, lidí a koní, které znázorňují, jak těžba soli tady v minulosti probíhala. Je zde také spousta soch, které jsou vytesány ze soli. Sochy mají nejčastěji podobu tzv. Svatých a jelikož je celé Polsko hodně věřící, tak i tady v podzemí je hodně míst určených k modlení pracujících lidí. Sůl tu má nejčastěji podobu šedého kamene, který je v místech, kde prolíná voda vidět i v klasické barvě bílé. Avšak i tento šedý kámen chutná jako klasická bílá sůl. Ke konci prohlídky vás průvodce zavede do opravdu velkého a krásného sálu, kde se konají mnohé slavnostní akce. I zde je vidět spousta soch a plastických obrazů vytesaných ze soli. Také mě zaujalo, že na první pohled vypadají krásné lustry jako klasické křišťálové. Křišťál to však není, je to opět všudy přítomná sůl. V dole je vidět spousta tzv. nosné výdřevy v podobě surových (bez kůry)  kmenů stromu. Dřeva je tu za ty století těžby opravdu mnoho. Dřevo tady v podzemí vydrží velmi dlouho díky všudy přítomné soli, která dřevo přirozeně impregnuje pomocí vlhkého vzduchu. Na konci prohlídky je možno tady v podzemí ještě navštívit muzeum dolu či se něco dozvědět z interaktivních panelů. Take je zde velká restaurace, kde se můžete najíst a napít. Posledním větším místem přes které procházíte, je takové kulturní středisko s pódiem, kde se konají různá vystoupení a plesy. Na samotném konci turistické trasy si postojíte ve frontě na výtah, který vás ve stísněných prostorech klece vyveze zpět na povrch. Musím říci, že i když jsme zde byl již během 5-ti let podruhé, tak je zde pořád co obdivovat. Určitě se ale vyplatí sem zajet v některý všední den. Je tu pořád plno turistů a samotný průvodce říkal, že jsou tu o některých exponovaných víkendech i několikahodinové fronty.

Ze solného dolu jsme pak ještě vyrazili do nedalekého Krakova, kde jsme zaparkovali auto v podzemní garáži přímo pod Wawelským hradem (6-8 zl. za hodinu). Doprava je v Krakově poměrně hustá a tak to chce při jízdě městem trochu pevné nervy. Z parkoviště jsme došli nejprve na hlavní náměstí, kde jsme se šli nejprve najíst. Po jídle jsme si toto velké náměstí obešli a navštívili i přilehlé uličky. Je zde velmi čilý turistický ruch. Okolí z historickými budovami jsme jen "prolétli" a za stmívání došli na nádvoří Wawelského hradu. Tady jsme se prošli po ochozech hradu a podívali jsme se na již setmělé město z vyhlídky nad řekou Wislou. Z hradu jsme pak sešli jen kousek na parkoviště a za tmy se prodírali pořád hustými ulicemi města zpět na dálnici, kterou jsme dorazili až do Ostravy.
Byl to sice hodně náročný den, ale i tak to stálo za to.

Velký Javorník

Kdy:       Sobota 12.10.2019 9:00  Vratimov žel. nádraží (odjezd vlaku 9:06),  autobus č.27 jede 8:21 od Kina Luna (přestup na aut. č. 41 u Polikliniky v Hrabůvce)

Kam:     Veřovice, Velký Javorník, Frenštát pod Radhoštěm (cca. 11 km)

Z Vratimova pojedeme vlakem do Frenštátu, kde je přestup na vlak do Veřovic. Z Veřovic pak půjdeme po turistické značce na Velký Javorník, kde je turistická chata a rozhledna. Z Javorníku pak sejdeme dolů do Frenštátu. Odtud pak pojedeme zpět vlakem do Ostravy. Těšíme se na Vás.

I když bylo dopředu hlášeno pěkné počasí, tak naštěstí nebyl vlak z Ostravy nijak přeplněn. Mohli jsme si ve Vratimově i sednout. Ve Frenštátě jsme pak přestoupili na vlak, který už na nás čekal. Ani ne za 15 minut jsme byli ve Veřovicích odkud jsme se vydali směrem k vrcholu Velkého Javorníku. Cestou jsme potkávali sice nějaké další turisty, ale z této strany to není až tak frekventovaná trasa. Na vrchol jsme dorazili zhruba v poledne a i když bylo krásně slunečno, tak na samém vrcholu foukal vítr. Samozřejmě jsme nejprve vystoupali na rozhlednu, ze které se nabízely krásné výhledy. Nepříjemný zde byl ale již zmiňovaný vítr, který měl na rozhledně o mnoho větší intenzitu. Z rozhledny jsme šli přímo do chaty, kde jsme si chtěli dát něco malého k obědu. I když zde byla opět řada až ven, tak jsme nakonec nečekali ani moc dlouho a dokonce jsme si všichni sedli i ke stolu v chatě. Po polévce a sladké tečce v podobě rakvičky se šlehačkou jsme se vydali z vrcholu dolů. Venku už vítr téměř nefoukal a my jsme se ještě jednou rozhlédli za krásného a slunečného počasí do krajiny. Cestou dolů jsme se vydali druhou stranou, směrem do Frenštátu. Tímto směrem jsme potkávali o mnoho více turistů, kteří teprve mířili k vrcholu. Po cestě do Frenštátu jsme ještě odbočili na areál lyžařského můstku, kde jsme se prošli stezkou v korunách stromu. Odtud jsme se pak vydali kolem chátrajícího areálu Vlčina a došli jsme k příjemné valašské Hospůdce u Janíka. Tam jsme si venku na chvíli sedli dali malé občerstvení. Pak už jsme ale spěchali z posledního kopce dolů, abychom chytili vlak zpět. Na nádraží, které je bohužel na druhé straně města, jsme došli tak akorát. Vlak nám odjížděl asi za 5 minut a cesta zpět s ním byla opět v pohodě. Musím říci, že nám na výlet vyšlo opravdu krásné a ještě i celkem teplé počasí. Na to, že jsme na počátku týdne chodili již v zimním oblečení to vyšlo v sobotu na 1* - vice takových krásných víkendů.